(Fotky) Naposledy se Šárkou

Po tom, co jsme se rozjeli a hned poté, co si Šárka na sebe navlíkla můj oblíbenej žlutej svetr, jsem ji ještě nechal, ať si vymyslí cokoli, co podle ní bude dost něžný.. A Šárka vytáhla tenhle divnohadřík, kterej mě bral! :)) 

Viděl jsem, že minule vám k fotkám tak trochu chyběl příběh, tak dneska ho teda nevynechám. I když bych si přál, aby za mě ty fotky mluvily.. Že by jako byly tak dobrý, že už by nebylo třeba k nim nic doplňovat. :)

Můžu vám z tohodle focení prozradit tu nejhorší věc, se kterou jsem bojoval od začátku do konce. Měl jsem pocit, že nám se Šárkou nefunguje chemie. Něco, co se mi moc často nestává. Teda v životě jo (:D), ale na foceních úplně ne. 

Nebo teda abych to dovysvětlil - fungovalo to jednostranně. Já jsem se pokoušel naladit a běžně platonicky zamilovat a tak jsem Šárce postupně sázel komplimenty, ale ty se od Šárky odrážely jako zmrzlejch hrách od dvojitýho skla..

Zkoušel jsem to hodinu.. postupně jsem se snažil vytahovat různý chytáky a lapáky, abych ji dostal do fáze, kdy se aspoň trochu bude cítit "milovaná".. ale Šárka byla jako kus ledu. 

Nepomohly ani úsměvy, ani milý slova, ani slova uznání.. Ani jemný povídání o hezkých věcech.. ani z úplně druhé strany mírný sexuální narážky.. Prostě jsem nemohl najít recept jak na to.

A když to takhle popisuju, tak to zní jako bych se snažil uvařit nudle a nefungoval mi správně vařič, ale až tak instantní to nebylo. Vemte si, že jsme spolu strávili cca tři hoďky.. a během takové doby se dá probrat spousta věcí.. dá se mluvit o lecčem.. a během toho se i desetkrát úplně může změnit celá nálada a atmosféra.

A já prostě už vím, že třeba 97 holek ze 100 dostatnu cca na tu cestu, na které je potřebuju mít.. a ony potom prostě krok za krokem dojdou až do bodu, kdy se cítí přesně tak krásný, jak v tu chvíli jsou. A v ten moment mám vyhráno a vznikaj fajn fotky, ze kterých jsem potom šťastnej. 

Šárka ale byla vyjímečná. Nedostupná, nepřístupná, skoro až odtažitá.. A po těch třech hodinách už jsem z toho byl tak vyčerpanej, až jsem už nemohl dál a skončili jsme. 

Až pozdějc.. po focení.. jsem zjistil, že prostě jen uvnitř byla nervózní tak moc, že jí to nešlo pořádně překonat.. A že je prostě neskutečně dobrá ve skrývání pocitů :D A .. přitom stačilo říct "Honzo, jsem kurevsky nervní, co budeme dělat" .. a něco bysme s tim udělali :D .. 

Takhle jsem se trápil, protože jsem měl pocit, že by radši byla na focení s kýmkoli jiným, než se mnou.. a měl jsem pocit, že jsem otravnej, nezajímavej, k ničemu a to mi bralo chutě do focení. Protože já potřebuju mít .. jak to popsat.. ten pocit, že jako .. bysme spolu mohli šukat, ale zrovna prostě fotíme.. :D .. To je hroznej popis..  Ale jako je to nejjednodušejší přesnej popis toho, co chci, aby ty holky měly v očích no.. 

Jsem mega zvědavej, jaký to bude příště, protože jsme se domluvili, že to ještě musíme vyzkoušet znovu. 

NO .. a musím taky říct, že jsem dokázal vybrat dost pěkných fotek, který se mi líbí.. Ale je to upřímně tím, že jsem jich nafotil neskutečně moc a ty, který vidíte, jsou reálně jediný, který v sobě něco maj.. a jsou pěkný. Ty zbylý byly křeč :D .. Ale to tak prostě někdy je.. A mě to vlastně baví. Že se pořád musim zlepšovat.. a taky se musím naučit být lepším psychologem.. Ale to se líp dělá, když si se mnou ty moje modelínky .. jdou zapálit.. protože u cíga se vždycky všechno vyřeší nejlíp :) 

Nicméně stejně na to focení budu vzpomínat rád :)